Petr Vopěnka: Horizonty nekonečna, Vize 97. Praha 2004 brož., 170 str., editor Jiří Fiala, ISBN 80-86181-66-9

Knihu vydala Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97 při příležitosti udělení ceny nadace Petru Vopěnkovi. O třech knihách Petra Vopěnky jsem již na Neviditelném psu psal. Tato kniha není tak úplně nová. Sestavil ji editor Jiří Fiala z přednášek nebo předmluv k jiným knihám, tak aby se jednotlivé části vztahovaly především ke zkoumání nekonečna, tedy klasickému matematickému problému. Petr Vopěnka je špičkovým světovým matematikem, který jako řada jiných našich občanů schopných samostatného názoru a především schopných jej prezentovat a prosazovat, neměl za socialismu na růžích ustláno. Po revoluci byl prorektorem Univerzity Karlovy a dva roky ministrem školství.

První přednáška má název „Nekonečno, množiny a možnost v Bolzanově pojetí“ seznamuje čtenáře s pojetím teorie množin a nekonečna v díle Bernarda Bolzana, nejvýznamnějšího českého matematika všech dob, jednoho ze zakladatelů moderní matematiky. Petr Vopěnka rozsáhle cituje z Bolzanovy knihy „Paradoxy nekonečna“ a konstatuje, že dílo Bolzana v oblasti množin zůstalo v kontextu moderní matematiky izolované a nikdo na něj nenavázal. Je smutné, že široká česká veřejnost zpravidla vůbec nic netuší o životě a díle tohoto významného matematika, filozofa a teologa. Vopěnka ukazuje rozdíl mezi tzv. aktuálním a potenciálním nekonečnem. Nezávisle na Bolzanovi zformuloval svoji teorii množin německý matematik George Cantor. Petr Vopěnka dále čtenáře seznamuje s některými problémy teorie množin, jako např. hypotézou kontinua.

Druhá přednáška „O co jde v alternativní teorii množin“, která nebyla dosud zveřejněna, seznamuje s teorii množin, kterou rozpracoval Petr Vopěnka v knihách Mathematics in the Alternative Set Theory (Lipsko 1979), Matěmatika v alternativnoj těorii množestv (Moskva 1983), „Úvod do matematiky v alternartivnej teórii množin“ (Bratislava 1989). Autor používá podobné pojmy jako ve své knize „Meditace o základech vědy“ (obzor, klasické a přirozené nekonečno). Jak čtenář pochopí z kontextu, autor se svojí alternativní teorii množin u světové matematické veřejnosti příliš neuspěl, což však nesnižuje originalitu jeho myšlenek-

Třetí část knihy „Neviditelné reálné tvary“ popisuje pohled na nekonečno pomocí své alternativní teorie množin. Používá přitom terminologie známé i z knihy „Meditace o základech vědy“

V části „Smysl matematiky“ se autor zamýšlí nad použitelností matematiky a dvěma základními součástmi matematiky: geometrii a algebraickým kalkulem, které propojili René Descartes svou analytickou geometrií a infinitezimální kalkul Newtona a Leibnize.

V další části „Stavitelé chrámu“se autor knihy zamýšlí nad historii klasické teorie množin, kterou zformuloval George Cantor na přelomu 19. a 20. stol. Autor se zamýšlí na přínosem židovských matematiků pro německou matematiku a nad významem teorie množin jako univerzálního jazyka veškeré matematiky. Své úvahy o „všematematice“, kterou stvořil Cantor, autor spojil s úvahami o tvůrci „všeumění“ Richardu Wagnerovi, z jehož děl a knih známého filozofa Nietzscheho cituje. Tuto část knihy čtenáři zřejmě najdou také v nedávno vydané knize „Vyprávění o kráse novobarokní matematiky“ Petra Vopěnky, kterou vydalo nakladatelství Práh (www.prah.cz )

Další část „Impérium“ zřejmě čtenáři najdou také v knize „Vyprávění o kráse novobarokní matematiky“. Petr Vopěnka se zde zamýšlí nad významem vědecké práce a postavení vědce v minulosti a dnes. Autor uvádí, že úspěch týmu z Los Alamos, který pro USA zkonstruoval atomovou bombu, změnil způsob vědecké práce. Po 2. svět. válce obě supervelmoci masivně podporovaly vědeckou práci a na rozdíl od minulosti, kde se věda organizovala hlavně na univerzitách, za studené války vznikaly specializované vědecké ústavy, které se vědou zabývaly takříkajíc na slepo. Po skončení soupeření prestiž vědců poklesla zejména v našich zemích a jejich místo zastoupili, jak uvádí autor komedianti. Autor tohoto článku dodává, že stále u veřejnosti mají velkou prestiž lékaři, učitelé a vědci.

Poslední část má název „Úvahy“ a pochází z období, kdy byl autor ministrem školství. Skládá se z několika podkapitolek. První pojednává o vztahu mezi vědou a vírou, druhá část je zdrcující kritikou marxismu a autor ji v trochu jiné podobě použil v knize „Úhelný kámen evropské vzdělanosti a moci“, další podkapitolka je o významu rodiny ve výchově dětí a poslední o smyslu českého státu. Tato poslední podkapitolka kritizuje falešné vlastenectví a ukazuje význam moderního vlastenectví v epoše sjednocující se Evropy

Součástí knihy je stručný životopis Petra Vopěnky a seznam jeho vědeckých prací a děl, které jej citují.

Společným jmenovatelem většiny přednášek zahrnutých v knize je matematický pohled na svět a různé pohledy na nekonečno.

Bohužel kniha je dost chatrná a během čtení se mi dost podstatně poškodil přebal. Nakladatelství ji vydalo ve značném nákladu 2500 výtisků

dr.vasicek@atlas.cz

RNDr. Karel Vašíček, Družstevní 117, 530 09 Pardubice

 Psáno pro Neviditelného psa

Naposledy změněno: 19. 12. 2012